Pecha Kucha

Analýza Baráky vol.2

House for a Photographer, FORM studio

Posílám pozdrav z Japonska,

Při své návštěvě jsem navštívila prefekturu Shiga.
Shiga je typická část Japonska s domy nalepenými na sobě. Mezi malými domy se skrývala stavba, která mě zaujala. Byl to nový domek, který na sebe upozorňoval pouze svou čistou fasádou.
Patřil jednomu japonskému fotografovi, který mě jím provedl.
Po návštěvě jsem zjistila, že je to dům s ateliérem, kde se všechny části domu propojují a tvoří jeden ucelený prostor.
Při vstupu vás překvapí tma, která končí otevřenou prosvětlenou galerií.

Objem

Při vstupu do domu nás zahalí tma, která po pár krocích vyústí ve velký bílý prostor a my se ocitneme v galerii. 

Hala v přízemí propojuje soukromou část s ateliérem. Slouží k běžné potřebě, najdeme zde fotografovo zázemí.

Po pár pár schůdcích vyjdeme do ateliéru. Zde se fotograf vykonává svá díla, především za pomoci světla a stínu. 

Úzkou chodbou se dostaneme do dřevem obložené místnosti, která slouží především k fotografovu odpočinku. Je to jeho soukromá část.

Funkce domu se navzájem prolínají.

Na skok v Japonsku

Ukrytý mezi skromnými chatrčemi, z dálky neviděn, protože nijak nepřevyšuje ostatní domy v rozlehlé, hustě zabydlené části prefektury Shiga v Japonsku.
Malý dům s ateliérem pro fotografa působí mezi chatrčemi jak z jiného světa. Stojím před domem, za zády mám svatyni připomínající zdobenou bránu. Slyším tlumený zvuk aut, které projíždějí na přilehlé magistrále.
Japonsko na mě působí velmi otevřeně stejně tak jako budovy, které nejsou obehnány plotem, jak jsme zvyklí od nás. Stojím tudíž na pozemku domu, drobné kamínky mi křupou pod nohama.
Z boku jsem vstoupila do domu a zahalila mě tma. Trochu mě to zaskočilo, tak jsem se vydala vstříc světlu, které tvořilo kontrast s tmavým vchodem. Vstup mě vyloženě nabádal, abych pokračovala dál. Náhle jsem se ocitla v otevřeném prázdném prostoru. U stěn na zemi leželo pár fotografií.Celá scéna s čistě bílými zdmi byla osvětlena velkým světlíkem. Působilo to na mne jako soukromá galerie.
Úzká chodba mě vedla dál. K jejímu konci se začala měnit atmosféra okolo mě. Místnost do které jsem vstoupila byla obložená dřevem a oproti galerii a vstupu měla hřejivý nádech. Stálo zde útulné křeslo natočené směrem ke dveřím na terasu. V poličkách zde leželi knížky a jiné soukromé věci...
Usoudila jsem, že tahle část domu není určená pro veřejnost. Vrátila jsem se do chodby, která spojovala galerii se soukromým místem. Asi v polovině chodby byl vstup se třemi schůdky. Zde bylo to centrum. To místo, kde se atmosféra celého domu prolíná a působí útulně, ale i profesionálně.
Byl tu velký stůl, pár vinylových desek a velké bedny.
Dlouho jsem se zde nezdržovala. Lákal mě prostor, do kterého vedly dvoukřídlé dveře. Za nimi se skrýval ateliér.
Ateliér s vysokými stropy a velkými okny. Tato okna však neměla normální žaluzie nebo rolety jako známe. Překvapilo mě, že se zavíraly velkými plechovými poklicemi.
Ty vytvořily v ateliéru naprostou tmu. Vlastně.. naprostá tma tam nebyla. Průčelí ateliéru bylo tvořeno materiálem, který fotograf označil "pozinkovaný plech" a ten propouštěl slabé světlo dovnitř.
Byla to dokonalá hra SVĚTLA A STÍNU.